Chceš se stát Affíkem? Zapiš se:)

3. Kapitola - DANGER

2. února 2013 v 16:38 | Styleska*


Já a Cosette jsme vystoupily před domem. Adne auto zaparkovala do garáže. Odemkla jsem dřevěnou branku. Cos mě následovala. Šly jsme po vydlažděnému chodníku a okolo rostly a zářily růže. S růžemi se tam míchalo i pár lilií. Jelikož léto končilo a je Září , tak už tu moc květin nezbylo. Vyšla jsem dva schodky a odemčela velké dveře. Bundy jsme hodily na věšák a přes velkou chodbu , po schodech nahoru pelášily do svých pokojů. ,, Ty bundy se věsí, nehází!" Křičela na nás přes celý dům Ariadne. Adne vyšla velké hnědé schody. Schody jsou dlažděné a takové mírně stočené. Ocitla se ve žlutě vymalované chodbě. Na níž bylo hodně ozdob a květináče s květinami. Adnina práce. Otevřela dveře mého pokoje. Je do zelené barvy. Ale takové světle zelené. Můj nábytek je také světlý , spíše světle hnědý. Čeho si nemůžete nevšimnout je velké manželské postele, kterou nesmírně miluju.
Ležela jsem a četla knížku. ,, Jdu udělat večeři, tak tě potom zavolám." Sedla si na postel zamnou. Oči jí zářili, jako hvězdy při jasné obloze. Vlasy měla v copu, která si pořád přehazovala přes rameno,protože jí tam spadl zpátky. ,, Chceš s tím pomoct?" Zavřela jsem knížku a odložila ji na postel. ,, Zapomeň! Pomáháš mi víc než dost! Pěkně mi pomůže Cosette!" Hlavou kývla k vedlejšímu pokoji mé sestry. Pak se zvedla z postele,upravila plyšovou velkou deku,protže byl roh trocho ohlý. Postavila se k oknu a dívala se na ulici. Venku už byla tma. ,, Klidně si zdřímni! Stejně má pršet." Poslala mi pusu a odešla. Natáhla jsem se pro knížku , kterou jsem předtím četla. Knížka se jmenovala Stmívání. Miluju ji! Edward , Bella , upíři atd... Po chvíli mě přemohla únava. Víčka se mi pomale zavírala. Upustila jsem knihu a usla.
Šla jsem po lese. Všude stromy a keře. Všechno bylo nádherné a barevné. Dokázala bych říct,že jsem v pohádce. Jentak jsem se procházela a kochala se tou nádherou. Najednou se přede mnou objevila žena. Byla krásná a viděla jsem v ní Adne. Byla to moje máma. Usmála se na mě a já jí ůsměv oplatila. ,, Vyrostla jsi, jsi překrásná!" Pohladila mě po tváři. Chtěla jsem ji obejmout,ale nemohla jsem se hnout z místa. ,,Mami!" vykřikla jsem. ,, Rose, neboj se milovat." V tom zmizela.
Vyletěla jsem z postele. ,,Proboha." zajíkla jsem. Co to bylo? Držela jsem se hrudi a rychle dýchala. Když jsem se uklidnila, zvedla jsem se a šla jsem se podívat z okna. Venku lilo jako z konve. Blesky svítily za korunami jehličnatých stromů. Osvítily celé nebe. Naproti našeho domu už žádný dům nebyl. Jen les. Náš dům končil končil část ulice. Po pár metrech začíná další. Dívala jsem se na světelnou show za jehličnany a nic jsem nemyslela. Blesky vystřídala prázdná ulice a tma v lese. Do tmy jsem se dívala soustředěně a pozorně. I když to nebylo možné, po chvíli se u kmene jehličnanu rýsovala svalnatá mužská postava. Kudrnaté vlasy, vysoký a svalnatá postava. To byl ten kluk z nemocnice! ,, To není možný!" Do tváře jsem mu neviděla. Nepřemýšlela jsem ani sekundu a vyletěla z pokoje. Dveře zamnou hlasitě třískly. Utíkala jsem po schodech k východu. Zaletěla jsem pohledem do kuchyně, kde Cos a Adne připravovaly večeři. Ani jsem se neoblékla a vyběhla do prázdné ulice. Utíkala jsem ke stromu,kde stál ten kluk. Pokud se mi to nezdálo. Rozhlížela jsem se kolem a nikde nikdo. Otočila jsem zády k lesu a dívala se na náš dům. Okno do kuchyně bylo zevnitř zakryté závěsem. Byla jsem trochu zklamaná,že tu není ten z té nemocnice. ALE PROČ? PROČ JSEM ZKLAMANÁ? Vzdychla jsem a svěsila hlavu. Za krkem mi stékaly kapky do mikiny. Studěly,ale chlad vystřídal teplý dech. Někdo zamnou byl. Pomale jsem se otočila a zvedla hlavu. Přede mnou stál ten kluk, kterého jsem viděla před chvílí. Prohlížela jsem si jeho tvář. Měl nádhernou tvář a ještě nádhernější oči. Udělal dva kroky ke mně. Podíval se mi přímo do očí. ,, Jmenuju se Harry." Naklonil se ke mně a šeptl mi do ucha. Usmála jsem se . ,,Harry McKenzie, hmm pěkný." I on se usmál.,, Co si zač? Jsi ta tajemný a podchlazený." Mluvila jsem potichu a plynule. Začal se smát . ,, Jednou to třeba poznáš." odpověděl vážně. Jeho dech mi hřál na kůži. Cítila jsem z něj vůni santalového dřeva. Byli jsme oba promoklí. ,, Asi už bych měla jít, sestry na mě budou čekat." Začala jsem se vymlouvat. Chytl mě pevně za ruku,abych mu neutekla. ,, Ty si mě bojíš?" Trošku se usmál. Vytrhla jsem ruku z jeho dlaně,protože mě začala bolet. Smál se už zřetelně,ukázal i zuby. Podlamovala se mi kolena. Zamračila jsem ,že se tomu směje. ,, Už musím!" odsekla a otočila jsem se k němu zády. Chystala se jít. Neudělala jsem ani dva kroky a chytl mě za ruku. Zakopla jsem a ocitla jsem se v jeho náruči. Držel mě pevně okolo pasu. ,,Já ti neublížím!" Naklonil se ke mně. Naše rty se setkaly. Měl je teplé a vlhké. Pomale jsem pootevřela pusu jako on. Uprostřed líbání mi sáhl na zadek. Rukou zajel pod mikinu, tričko až se dotkl mé kůže. Pořád postupovala výš a zastavila se u rozepínání mé podprsenky. Odtrhla jsem se a snažila se vyprostit z jeho sevření. ,, Sestry budou už čekat." Mezi zubama sevřel spodní ret a přikývl,ale pořád mě držel kolem pasu. Naposled se naklonil a políbil mě. Lehce mě kousl do spodního rtu. Vyklouzla jsem z jeho objetí a přeběhla domů. Otevřela jsem dveře a rychle je zavřela. Vyždímala jsem mikinu a tepláky. Kolem bylo plno vody. ,,To si utřeš!" prskla Adne. Stála opřená o futra. Povytáhla obočí. ,, Kdes byla?" Založila si ruce a prsou. ,,Byla jsem se proběhnout v dešti. Odreagovat se,chápeš?" vysvětlila jsem. ,,Stalo se ti něco?" ,, Zdál se mi divný sen." zamumlala jsem. ,,Jakej?" Zeptala se přes rameno a šla mi do koupelny pro ručník. ,, O mámě!" křikla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama